...zase jsem se jen potřebovala vypsat. Jako "dílo" to asi nestojí za moc, ale napsat jsem to musela...Ani nevím, jestli to patří do úvah...?
přidáno 10.01.2008
hodnoceno 3
čteno 838(11)
posláno 0
Znám jednu malou holčičku. Je krásná, skoro jako pohádková víla. Znáš ji také? Má dlouhé kudrnaté vlasy, ze kterých jakoby vycházela zvláštní, nadpozemská záře. Obličej, tak roztomilý, tak láskyplný, že málokdo se odváží do něj pohlédnout. Většina sklopí zrak k jejím drobounkým ručkám, které je vezmou za jejich studené a zpocené dlaně. Oděna je v šatech ušitých možná z letního vánku, možná ze zpěvu ptáčků. Znáš ji také? Bosa tančí na rozkvetlých loukách plných hřejivého slunce. Zpívá písně o štěstí. Tak slabým hláskem, že jen málokdo je někdy slyšel. Slyšel jsi je také? Já ano. Jednou, když už se i slunce chystalo ke spánku, jsem procházela loukou a hledala ji. Holčičku-vílu. Krásnou, šťastnou, láskyplnou. Našla jsem ji. Přikrčila jsem se ve snaze zaslechnout alespoň kousek oné pověstné písničky. A zaslechla jsem ji. Vánek ji na svých neposedných křídlech donesl až ke mně.
Zamrazilo mne, když se první tóny dotkly mých uší. Píseň, ta pověstná, úžasná píseň. Ne, to nemůže být ona. Vítr si nejspíš jen pohrál s písmenky. Slova o pomstě, smutku a nenávisti přece nemohou vycházet z někoho tak milovaného, jako je ona. Holčička-víla.
Narovnala jsem se do celé své výše a zamířila přímo k ní. Nohy se mi třásly nervozitou, když se kolem nich omotávaly stébla vysoké trávy. Našlapovala jsem měkce, abych rozuměla každému jejímu slovu, ale nebylo potřeba. Čím blíže jsem byla, tím hlasitěji slova zněla. Už nezpívala. Křičela. Křičela na celý svět. Křičela o smutku a nenávisti. O pomstě a utrpení.
Nebe se zatáhlo, zbarvilo dočerna. Zmateně jsem se rozhlédla. Na louku padaly obrovské kapky deště, oblohu bičovaly blesky doprovázeny strašlivými hromy. Ale tam, kde louka mizela, tam kde trávu a květiny nahradila polní cesta, dál zapadalo krásně zbarvené slunce. Žádný déšť, žádné blesky.
Oblečení se na mě lepilo, zima mi prošla až do morku kostí. Nechápala jsem to. Ty to chápeš? Konečně, konečně se ke mně otočila. Zvedla jsem oči k jejímu drobnému obličejíku. Neusmívala se ani náznakem. Oči měla zarudlé od pláče, tváře opuchlé. Mračila se na mě, mračila se na celý svět. Pochopila jsem. Ne, nebylo to nebe, kdo se chtěl pomstít. Byla to ona. Z jejích očí se valily slzy, šlehaly blesky. Z jejích úst vycházely hromy, když křičela na okolí.
Znáš ji?
„Kdo jsi?“
„Přetvářka…“
(…krásná, milá, usměvavá…po čase ošklivá, zlá…)
Znáš ji?
Já ano…

přidáno 22.11.2008 - 16:53
moc se mi to líbí
přidáno 27.06.2008 - 22:09
Mooc se mi líbilo. Překvapilo ;-) Bohužel známe..
přidáno 10.01.2008 - 18:10
kdo by ji neznal... příšerku...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Znáš ji? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : TEBE miluju!!
Předchozí dílo autora : Pohádka

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku