 25.06.2012 3 1659(10) 0 |
Duha té soboty končila zrovna nad kopcem
jako tiché připomenutí smlouvy křesťanů
s Bohem, zářící, klenutá v červnovém dešti.
Voda a pot studily na zádech, když jsem ten
kopec zdolávala, šplhala naproti bleskům.
Vzduch voněl ozónem a vzpomínal na kadidlo.
V čase, kdy jaro se měnilo v léto, ještě plné
porodních bolestí doprovázených vzdáleným
hřměním, jsem stála pod opuštěným kostelem.
Okna zatlučená, střecha propadlá a kolem
jako opuštěná zahrada kvetl německý hřbitov.
Bez silničního hluku a lidí, důstojně klidný.
Procházela jsem tím zvláštním parkem, hladila
rozbité náhrobky, jemně překračovala hrbolky
zarostlé trávou, jediné připomínajíc lidský život.
Přátelství uzavřeno s osamělými anděly, co hroby
hlídají, mnozí již bez hlav. Jejich bolest je trpělivá,
prastará. Svlačec je při ní pevně objímá ve spirálách.
Ruhe in Frieden, Ruhe in Frieden…
jako tiché připomenutí smlouvy křesťanů
s Bohem, zářící, klenutá v červnovém dešti.
Voda a pot studily na zádech, když jsem ten
kopec zdolávala, šplhala naproti bleskům.
Vzduch voněl ozónem a vzpomínal na kadidlo.
V čase, kdy jaro se měnilo v léto, ještě plné
porodních bolestí doprovázených vzdáleným
hřměním, jsem stála pod opuštěným kostelem.
Okna zatlučená, střecha propadlá a kolem
jako opuštěná zahrada kvetl německý hřbitov.
Bez silničního hluku a lidí, důstojně klidný.
Procházela jsem tím zvláštním parkem, hladila
rozbité náhrobky, jemně překračovala hrbolky
zarostlé trávou, jediné připomínajíc lidský život.
Přátelství uzavřeno s osamělými anděly, co hroby
hlídají, mnozí již bez hlav. Jejich bolest je trpělivá,
prastará. Svlačec je při ní pevně objímá ve spirálách.
Ruhe in Frieden, Ruhe in Frieden…
26.06.2012 - 11:54Yana: V Přečáplech (podle toho ten název)...děkuji za komentář...je to nádherné místo
25.06.2012 - 18:49Hřbitovy na každého působí velmi silně...já je ale nemusím..cítím tam jakoby ty lidičky, cítím tam stovky, snad tisíce osudů....hřbitovů se bojím ...ale báseň je úžasná..:))
25.06.2012 - 17:09Proč chodíme vlastně rádi na hřbitovy, čím je ta atmosféra připomínající, že tam jednou skončíme tak lákavá. Možná tím klidem, který ty duše nalezly, možná tím svlačcem, který objímá náhrobky. Kdo ví. Ta báseň je nádherná. Kde si to byla?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
PŘEČÁPLY : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : VČERA
Předchozí dílo autora : SYNDROM FANTOMOVÝ
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Martinasso [17], D.W.B. [14], Stin [13], Pittore [11], Warp [7], Poezie anonymity [6]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
