Zahrady Narendu

Já zoufalství jsem pocítil,
Když naděje pohasla.
Já smutek strašný podnítil.
Moje pýcha užasla.

Světlo jež mě vedlo
zmizelo jak bludička.
Do bažin mě svedlo.
Snad kázala to sudička.

V bažině teď tonu
sám a v zoufalosti.
Zvuk smutného zvonu
se nese v troufalosti.

Ja kdysi slyšel legendu
již vyprávěli krásky.
Prý v zahradách Narendu
poznám jméno lásky.

Prý každý tam má květ,
jež jméno vyzradí,
jež rozzáří náš svět
a nikdy nezradí.

Já v mnoha knihách pátral
bych věděl jak tam zajít.
Jen v mlze jsem šátral.
Kde to místo najít?

Pak jsem přečet listinu
a v ní směr jsem nalezl.
"Tam každý má svou květinu
kdo skalní převis přelezl.

Tam leží zahrady Narendu"

Já prošel skalním převisem.
Tam sad květin útulný.
V něm prázdné místo s nápisem.
"Erien, bard potulný."

Pro mě není květina
Pro mě není láska

E