Kdysi jsem si k ní poznamenal: "Teď už to vím..." , ale je tomu již dlouhý čas. E
přidáno 09.01.2008
hodnoceno 0
čteno 1585(20)
posláno 0
Já lásce opět propadl
a naději jsem zase měl.
Cit krásný mě popadl.
Představovat jsem si směl.

A ač bych mohl štěstí zkusit
a něhu možná poznat.
Touhu lásky musím dusit
a povinnost doznat.

Ač mě touha spaluje
a na kolenou žádá.
Mysl černě maluje
a smutné básně skládá.

Již zbavila se strachu
a štěstí poznat chtěla.
Však stále nese pachu.
A stále je bdělá.

A ví, že nikdo nepochopí
proč se štěstí brání.
Srdce nikdy neuchopí.
Lidi kolem chrání.

Jen si silně přeje
štěstí lidí kolem,
jež mou duši hřeje,
když kráčím vlastním bolem.

E

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nesmím : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Oči plné tmy
Předchozí dílo autora : Zahrady Narendu

» narozeniny
oogamie [10], Yanishka [9], Erik INFP [2], albrtklin [1]
» řekli o sobě
Sokolička řekla o Boleslava :
Máme toho hodně společného (myslím), zejména co se sportovců týče (pro tebe ale s dobrým koncem, což je super). A naše - vaše Plastic walkway s.r.o. leckoho nadzdvihly ze židle.:o)) Kromě toho je to jedna z nejnadanějších autorek tady(aspoň podle mě).
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming