|
Kdysi jsem si k ní poznamenal: "Teď už to vím..." , ale je tomu již dlouhý čas.
E
 09.01.2008 0 968(20) 0 |
Já lásce opět propadl
a naději jsem zase měl.
Cit krásný mě popadl.
Představovat jsem si směl.
A ač bych mohl štěstí zkusit
a něhu možná poznat.
Touhu lásky musím dusit
a povinnost doznat.
Ač mě touha spaluje
a na kolenou žádá.
Mysl černě maluje
a smutné básně skládá.
Již zbavila se strachu
a štěstí poznat chtěla.
Však stále nese pachu.
A stále je bdělá.
A ví, že nikdo nepochopí
proč se štěstí brání.
Srdce nikdy neuchopí.
Lidi kolem chrání.
Jen si silně přeje
štěstí lidí kolem,
jež mou duši hřeje,
když kráčím vlastním bolem.
E
a naději jsem zase měl.
Cit krásný mě popadl.
Představovat jsem si směl.
A ač bych mohl štěstí zkusit
a něhu možná poznat.
Touhu lásky musím dusit
a povinnost doznat.
Ač mě touha spaluje
a na kolenou žádá.
Mysl černě maluje
a smutné básně skládá.
Již zbavila se strachu
a štěstí poznat chtěla.
Však stále nese pachu.
A stále je bdělá.
A ví, že nikdo nepochopí
proč se štěstí brání.
Srdce nikdy neuchopí.
Lidi kolem chrání.
Jen si silně přeje
štěstí lidí kolem,
jež mou duši hřeje,
když kráčím vlastním bolem.
E
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nesmím : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Oči plné tmy
Předchozí dílo autora : Zahrady Narendu
