|
ta bolela :)
|
Pod jabloní oči mi vyschly, nač plakat,
když slzy necítím. Tolik touhy a lásky
k uzoufání, však fyzické tělo nevnímá.
S tebou jsem nejvíc věřila, že jsem skutečná.
Přichycena pryskyřicí stromu, který
mě viděl vyrůstat, šplhat po větvích,
naučil mou duši vonět po akane a nyní
trpí, když usychám. Není na mne léku.
Neschopna najít sama sebe umírám den
po dni v jeho náručí. Kolik svobody mi dáš,
aniž bych o tebe přišla? Se smutkem včelím
prorůstám kůrou, pomalu stávám se tebou.
když slzy necítím. Tolik touhy a lásky
k uzoufání, však fyzické tělo nevnímá.
S tebou jsem nejvíc věřila, že jsem skutečná.
Přichycena pryskyřicí stromu, který
mě viděl vyrůstat, šplhat po větvích,
naučil mou duši vonět po akane a nyní
trpí, když usychám. Není na mne léku.
Neschopna najít sama sebe umírám den
po dni v jeho náručí. Kolik svobody mi dáš,
aniž bych o tebe přišla? Se smutkem včelím
prorůstám kůrou, pomalu stávám se tebou.
16.06.2012 04:01
čelověk by čekal, že konce vět uprostřed veršů budou problém.. zde tomu tak rozhodně není! povedené i s nimi :)
12.06.2012 23:59
Devils_PIMP
Woow - klaním se paní básnířko
12.06.2012 23:37
Yasmin
Bolí i mě, jak moc pocitově je napsaná.
12.06.2012 18:23
Ta je opravdu bolavá. Je moc pěkná, jenom má pro mě takovou zvláštní stavbu. Mám jabloně spojené s takovou jakousi mateřskou láskou... ...i když ty asi vlastně taky :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.