AZTÉCKÁ

V úsměvu tvém dříme oheň divokých kmenů,
aztécká princezno, zatímco hrdě nosíš okovy
po celá staletí, aniž by zpomalily ti krok.

Však hluboko uvnitř hnědých očí, na sotva
poznatelném rozmezí zřítelnic a duhovek
odraz světla občas prozradí tvůj smutek a žal.

Truchlíš snad po čase ztraceném, po vášni svého
lidu. Dnes již se srdce z hrudi pěstí netrhá,
však obřady lásky nejsou bez oběti, nejsou bez krve.

S novým úplňkem rány své ošetříš, vlasy dlouhé
rozpustíš a nebude třeba slzy prolévat, protože
řetězy samy opadnou. Ať léto provoní tě celou.

Tvá radost je i mou, má milovaná přítelkyně.