Sklerotik

Den za dnem běží
v tryskovém letu.
Vzpomeneš si stěží
na včerejší větu.
Kdy jsi byl král
po pár pivech.
Teď, aby ses kál
nad světa divech.
Tu, cos měl rád
už vzala voda.
Mělo to rychlý spád
a to je škoda.
Tvá hlava je prázdná,
jak víra ve vládu.
A přitažlivost zrádná
tě přinutí k pádu.
Cos chtěl,
už dávno zapomenuls.
Ač bys měl,
tak sis nerozpomenuls.
Však možná je lepší
vypínat hlavu.
Vždyť někdy je hezčí
věřiti klamu.
Dětem závidíš
bezelstnou radost.
V sobě uvidíš
nelehkou starost.
Raději vcházíš
smutně do hospody.
Když vycházíš,
tak se zvedají schody.
Zas jsi král,
jenomže s opicí.
Čeho ses bál,
jsi terfil palicí.
Jenže husa potrefená
se vždycky ozve.
Jako touha podvedená
tě zpátky pozve.
A zas v tom lítáš,
tak radši zapomeň.
Z reality odlítáš,
zas příde povodeň...