Aneta

V jižních Čechách na vesničce,
ve větvích slyším hrát smyčce,
na venkově je moc krásně,
Aneta tam skládá básně.
Aneta je chytré děvče,
z jižních Čech se jí však nechce,
v řece často prádlo mývá,
upřímně se na mě dívá.

Aneto, Aneto, Aneto, Aneto,
víš, vůbec jak Tě mám rád?
Ty jsi bílá víla, v mém srdci je síla,
nemůžu bez tebe spát.

Skládá básně věru skvostné,
a já jen mám chvíle zlostné,
nevím, jestli naději mám,
jak je vidět, zatím jsem sám.
Moje srdce pukne žalem,
a je ze mě blázen málem,
bolej mě rty, jazyk, dáseň,
složím pro Anetu báseň.

Aneto, Aneto, Aneto, Aneto,
proč chceš na mě krutá být?
Máš talent, máš krásu, a já ovce pasu,
chci si Tě za ženu vzít.

Neodmítla moje přání,
svatba jí hrůzu nahání,
svatba byla krásná přeci,
koupil jsem jí špačka v kleci.
Žijem spolu na vesnici,
nemáme polízanici,
Aneta teď nosí třásně,
a skládáme spolu básně.

Aneto, Aneto, Aneto, Aneto,
děti máme jako květ,
vyrostou v podchodu, až budem v důchodu,
bude jim už třicet šest.

V jižních Čechách na vesničce,
ve větvích slyším hrát smyčce,
na venkově je moc krásně,
skládáme tam spolu básně.
Aneta je chytré děvče,
z jižních Čech se nám však nechce,
v řece často prádlo mývám,
upřímně se na ní dívám.