Leden
Chrám vznešený les zasněžený
To ticho křičí do ticha
Jen z kořenů strom vyvrácený
Pod tlakem větru zavzdychá
A sníh mi pod nohama praská
Bílý a neposkvrněný
Křehký tak jako mladá kráska
Co teprv zraje do ženy
Jako bych miloval se s pannou
Brouzdám se sněhem s rozkoší
S rozkoší dosud nepoznanou
S pocitem viny na duši
Nikdy se nezbavím té tíhy
Sám sebe vidím z povzdálí
To po mých krocích první rýhy
Na tváři sněhu zůstaly
Ty rány už se nezahojí
Snad přikryje je nový sníh
Tak jako jizvy které bolí
Zakryje make-up na tvářích
Vždyť pannu může mít jen jeden
Sníh snese kroků mnohem víc
Vždy nový vyčaruje leden
Však nezůstane po něm nic
Zmizí jak vůně krásné ženy
Kterou jsem kdysi miloval
Já z kořenů jsem vyvrácený
To já jsem tady zavzdychal