|
...
|
Cestičkám k hradu olizuje opaty historie,
útržky sonát zní oknem do uší,
ta nabízená láska a rétarie,
jen lidem právem přísluší.
Tajemná místa která přikryl prach,
zatajil pravdy dávnověku,
když zlaté misky křehkých vah,
zoufale řvaly prosbu o útěchu!
Stařičký Vyšehrad se nedá obejmout,
mé oči bloudí okolím,
nezbavím se těch silných pout,
ze vzpomínek nikdy neslevím!
Hradčany pnou se hrdě k nebesům,
věže ze zlata oslňují skály,
řehtání Šemíka je slyšet k útesům,
i Mou vlast, co právě hráli.
útržky sonát zní oknem do uší,
ta nabízená láska a rétarie,
jen lidem právem přísluší.
Tajemná místa která přikryl prach,
zatajil pravdy dávnověku,
když zlaté misky křehkých vah,
zoufale řvaly prosbu o útěchu!
Stařičký Vyšehrad se nedá obejmout,
mé oči bloudí okolím,
nezbavím se těch silných pout,
ze vzpomínek nikdy neslevím!
Hradčany pnou se hrdě k nebesům,
věže ze zlata oslňují skály,
řehtání Šemíka je slyšet k útesům,
i Mou vlast, co právě hráli.
Komentáře zakázány autorem díla.