sen
Vlasy prokvetlé bílou nití
líce hebké jako hedvábí,
bez tebe není lehkého žití
srdce mé tak divně vyvádí.
Vlož svou ruku do té mé
obejmi můj štíhlý pas,
mé rty jsou přec jen tvé
má touha je tu opět, zas.
Odcházíš a mou radost bereš sebou
chybuješ a víš přesně, že je to tebou.
Nenávidíš a já vím, že sám sebe
miluješ a jistě víš, že i já tebe.
Tak jako čas plyne den ze dne,
myslíš neustále jenom na mne.
Tak jako květiny žízní po vodě,
mě spaluje touha jen po Tobě.
Kráčím ve snách po tvém boku
cítím a užívám si přítomnost.
Když spatřím slzu ve tvém oku
procitám a uvědomuji si minulost...