My dva a čas...

Něžně ruka ruku svírá
z myšlenky se stala víra
víra v radost, úspěch, lásku
jen smrtka visí na provázku
a vesele se směje
láska nejdřív v štěstí spěje...

Tělo v tělu zaklesnuté
rty ke rtům jemně přitisknuté
vášeň, cit i radost, štěstí
naplní tě, nešelestí
dlouho pocit zůstává
že polibkem láska vzrůstává...

Ruka volná, tělo samo
víra vyschla, odkýváno
rty tak chladné, duše spí
mysl žije v depresích
smutek, pláč, na duši vráska
slzou končí někdy láska...

...tou slzou končí i naše láska...