|
Proč to takhle chodí?
 04.10.2007 2 660(17) 0 |
Něžně ruka ruku svírá
z myšlenky se stala víra
víra v radost, úspěch, lásku
jen smrtka visí na provázku
a vesele se směje
láska nejdřív v štěstí spěje...
Tělo v tělu zaklesnuté
rty ke rtům jemně přitisknuté
vášeň, cit i radost, štěstí
naplní tě, nešelestí
dlouho pocit zůstává
že polibkem láska vzrůstává...
Ruka volná, tělo samo
víra vyschla, odkýváno
rty tak chladné, duše spí
mysl žije v depresích
smutek, pláč, na duši vráska
slzou končí někdy láska...
...tou slzou končí i naše láska...
z myšlenky se stala víra
víra v radost, úspěch, lásku
jen smrtka visí na provázku
a vesele se směje
láska nejdřív v štěstí spěje...
Tělo v tělu zaklesnuté
rty ke rtům jemně přitisknuté
vášeň, cit i radost, štěstí
naplní tě, nešelestí
dlouho pocit zůstává
že polibkem láska vzrůstává...
Ruka volná, tělo samo
víra vyschla, odkýváno
rty tak chladné, duše spí
mysl žije v depresích
smutek, pláč, na duši vráska
slzou končí někdy láska...
...tou slzou končí i naše láska...
04.10.2007 - 21:04Ten poslední verš je podle mě přebytečný... ale jinak pěkný nápad, pěkně zrýmováno, dobrý rytmus ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
My dva a čas... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Čtyři živly
Předchozí dílo autora : Džin Gin
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle --- Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso --- Lamer» autoři online
elsanie» narozeniny
Pleurant-Princesse [9], Tenebris [8], prostě.nic [8], Stratos76 [3], ,,writer" [2], Ginnare [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
