Džin Gin

Nacházím jen to, co zůstává za mnou,
těžké je jít, se sklopenou hlavou.
Když noc je chladná a měsíc nehřeje,
lavina padá, už není naděje.

Stojím na rozcestí, křižovatce snů,
těch probdělých nocí a prázdných dnů.
Pode mnou propast je, čiší z ní chlad,
život mám zmatený - duševní sklad.

Proto zas vypustím Džina z lahve,
moje žízeň po něm tak prahne.
Jeho vůně krásná kolem krouží,
a mé tělo rozežrat se zevnitř touží.

S úsměvem na tváři tiše mě ničí,
srdce mám děravé, mlčky si křičí.
On je můj gin a já jeho opilec,
je můj prohnilý - skříňový kostlivec.