Každý má toho svýho...
přidáno 04.10.2007
hodnoceno 3
čteno 1656(18)
posláno 0
Nacházím jen to, co zůstává za mnou,
těžké je jít, se sklopenou hlavou.
Když noc je chladná a měsíc nehřeje,
lavina padá, už není naděje.

Stojím na rozcestí, křižovatce snů,
těch probdělých nocí a prázdných dnů.
Pode mnou propast je, čiší z ní chlad,
život mám zmatený - duševní sklad.

Proto zas vypustím Džina z lahve,
moje žízeň po něm tak prahne.
Jeho vůně krásná kolem krouží,
a mé tělo rozežrat se zevnitř touží.

S úsměvem na tváři tiše mě ničí,
srdce mám děravé, mlčky si křičí.
On je můj gin a já jeho opilec,
je můj prohnilý - skříňový kostlivec.
přidáno 09.02.2023 - 21:43
Víš podle mě jsi jeden z těch, kterým rýmy vyloženě škodí. Pomohlo by ti text trošičku rozbourat a rozvolnit. Jo a nebuď takovej extrémní tragéd. Jinak jsi mě zaujal a máš i nápady,jen netlač tolik na tužku ;)
přidáno 06.10.2007 - 08:03
zatracenej Džin, ten se poved...;)
přidáno 05.10.2007 - 10:09
Krasna co dodat... moc povedena.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Džin Gin : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : My dva a čas...
Předchozí dílo autora : Těžká jsou rána opilcova

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku