takové ticho

Megynka: Děkuju moc, těší mě, že se ti ty básničky líbí :-)

♥ moc pěkná

Zamila: Koukám, že sis mě pěkně proklepla :-) Díky za moc milé komentáře. Opravdu :-)

Krásná, hlavně ten závěr :-) Umíš skvěle vykreslit atmosféru, navíc to umění jen "sem tam vrácenýho rýmu", to je fajn :-) Takový nenásilný :-) A vůbec se Tvoje básně strašně hezky a bez problémů čtou :-)

ten konec...aaa! nádhera. a taky mi to připomnělo Štipačeva.
..
až se nám v prsou tají dech
hvězdy nám tančí na křídlech
..

Poslední tři řádky - neskonale krásné!

Yana: Eliška Vobrubová: Yasmin: ARA: No, milí přátelé, moc děkuju. Povedlo se vám uvést mě do rozpaků :-)

ano..! jak napsal ARA, tohle je opravdová poezie..!

ARA: :-) Taky se mi ta báseň líbí.

Je to pro mnohé opojné. Ten sebeklam. Něco napsat a dojímat se povrchním líbivým blábolem, který může být ukradeným nebo vzniklý náhodnou asociací, která se tam jen přilepí jako nevědomě klamavá cetka. To může autorovi přinést stejně uspokojivý pocit, jako když se dotkne jádra.

Jenže ono se často pozná, není-liž pravda? Ale tohle je opak. Donutil jsi mmne znovu se zamyslet, co způsobuje ty příjemné pocity, když se dílo daří. Možná se to bude někomu zdát patetické. Ale není. Tu radost způsobuje to, že se daří vyjádřit to, co nelze exaktně popsat, pojmenovat. Na co běžné prostředky nestačí. Co to tedy je? Je to dobrodružství v klesání na dno. Na dno skutečnosti. Na dno niter. Tedy stoupání. Stoupání k vědomí souvislostí. Je to radost z poznané hlubší pravdy.
To je poesie. A tato báseň je poesií.

Jo, je silná...silná káva....:))

Tak to je přesně ona(viz diskuze). Neuchopitelná, nadpřirozená, poetická, fantazii meze neklade a když ji zkouším přednášet, tak mě z ní mrazí. Chápu ji, možná jen po svém, ale chápu.

Tak nějak podivně roztomile dojemné....