mám dost plačtivých rán, bláta, špíny a uštěkaných psů...
09.01.2012 13 1510(30) 0 |
na protějším břehu
ještě číhá tma
ta toulavá
černá kočka
co spává v průchodech
přivírá oči
tak sama celé věky
zase čeká a tiše tají dech
a letí pták
nad temnou vodou řeky
paprsky rána nese na křídlech
...a takové je ticho
jen prázdnou lahví od vína
teď první rybář
poslední hvězdu zhasíná...
ještě číhá tma
ta toulavá
černá kočka
co spává v průchodech
přivírá oči
tak sama celé věky
zase čeká a tiše tají dech
a letí pták
nad temnou vodou řeky
paprsky rána nese na křídlech
...a takové je ticho
jen prázdnou lahví od vína
teď první rybář
poslední hvězdu zhasíná...
04.11.2013 - 09:56
Zamila: Koukám, že sis mě pěkně proklepla :-) Díky za moc milé komentáře. Opravdu :-)
06.10.2013 - 13:09
Krásná, hlavně ten závěr :-) Umíš skvěle vykreslit atmosféru, navíc to umění jen "sem tam vrácenýho rýmu", to je fajn :-) Takový nenásilný :-) A vůbec se Tvoje básně strašně hezky a bez problémů čtou :-)
08.03.2012 - 17:21
ten konec...aaa! nádhera. a taky mi to připomnělo Štipačeva.
..
až se nám v prsou tají dech
hvězdy nám tančí na křídlech
..
..
až se nám v prsou tají dech
hvězdy nám tančí na křídlech
..
10.01.2012 - 07:34
Yana: Eliška Vobrubová: Yasmin: ARA: No, milí přátelé, moc děkuju. Povedlo se vám uvést mě do rozpaků :-)
09.01.2012 - 19:03
Je to pro mnohé opojné. Ten sebeklam. Něco napsat a dojímat se povrchním líbivým blábolem, který může být ukradeným nebo vzniklý náhodnou asociací, která se tam jen přilepí jako nevědomě klamavá cetka. To může autorovi přinést stejně uspokojivý pocit, jako když se dotkne jádra.
Jenže ono se často pozná, není-liž pravda? Ale tohle je opak. Donutil jsi mmne znovu se zamyslet, co způsobuje ty příjemné pocity, když se dílo daří. Možná se to bude někomu zdát patetické. Ale není. Tu radost způsobuje to, že se daří vyjádřit to, co nelze exaktně popsat, pojmenovat. Na co běžné prostředky nestačí. Co to tedy je? Je to dobrodružství v klesání na dno. Na dno skutečnosti. Na dno niter. Tedy stoupání. Stoupání k vědomí souvislostí. Je to radost z poznané hlubší pravdy.
To je poesie. A tato báseň je poesií.
Jenže ono se často pozná, není-liž pravda? Ale tohle je opak. Donutil jsi mmne znovu se zamyslet, co způsobuje ty příjemné pocity, když se dílo daří. Možná se to bude někomu zdát patetické. Ale není. Tu radost způsobuje to, že se daří vyjádřit to, co nelze exaktně popsat, pojmenovat. Na co běžné prostředky nestačí. Co to tedy je? Je to dobrodružství v klesání na dno. Na dno skutečnosti. Na dno niter. Tedy stoupání. Stoupání k vědomí souvislostí. Je to radost z poznané hlubší pravdy.
To je poesie. A tato báseň je poesií.
09.01.2012 - 12:01
Tak to je přesně ona(viz diskuze). Neuchopitelná, nadpřirozená, poetická, fantazii meze neklade a když ji zkouším přednášet, tak mě z ní mrazí. Chápu ji, možná jen po svém, ale chápu.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
takové ticho : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Moje malé soukromé jaro
Předchozí dílo autora : Vzpomínka
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Mitzi řekla o LoveWillTearUsApart :Byl jednou jeden sladký sen, který vlastně možná ani nebyl tak sladký... Na to, abych pohádku dokončila, nemám nervy, zbývá mi jich už jen na snění.