Chtíč

Pěkný, obzvláště mě zaujalo ... do žil svou lásku údem svým mi vpichuj... Jo, tak mě napadlo, že láskou někdy nazýváme chtíč, což není dobré, ale dobře se z toho může udělat... Aspoň na pár krátkých chvil...

...není to špatné, leč pokud je autor upozorněn na chybky, měl by je vzít v potaz, nejsou -li jeho záměrem..?

Nu, gramatická policie už řekla své a tudíž může puero posoudit obsah. A puero je s obsahem docela spokojen. Obzvláště pokud můžu soustředit svůj zájem do jednoho bodu najít v té básni nějaké těžiště, pak je téměř uprostřed ve výzvě k hříchu (o vpichování nemluvě, to je obrat který má šťávu). Výzva k hříchu je u mě moment, který mi brání odsoudit tvé dílo jako lascivní a pubertální výlev. Šlo ti přece o chtíč. Myslím, že chtíč tam rozhodně je.

Hmmm. :)

... že se před že píše čárka ovšem neznamená, že se píše na začátku verše a ještě s pauzou; čárka má být na konci předchozího verše, protože kdyby to byla próza, vypadalo by to takto: cítím na tvých bedrech, že tvoje touha klíči, takže rozděleno do verše to má vypadat takto: cítím na tvých bedrech,
že tvoje touha klíči. Obdobě v dalším dvojverší tohoto textu.
Když už užíváš interpunkci, dopiš čárky i na jiná místa, kde chybí. A nebo na ně rezignuj zcela. Takhle je to polovičaté, takže v místech, kde být mají, leč nejsou, se to jeví být chybou.
- Krom toho jsi patrně v citovaném dvojverší neměla na mysli tu věc, kterou se odmykají dveře, patrně touha klíčí.

Dle meho ne tak dobra jako "Marnost, škoda, škoda.. hodně jsem se těšil...