Světu a Bohu

Nečetla jsem před opravou, ale takhle se mi líbí. Oslavné poděkování.

Šlo by to, šlo. Já rozumím tomu nadšení i té nadsázce, která v tom jistě byla. Protože z pýchy tě nepodezírám. Ale člověk se někdy poněkud unáhlí v té radosti i úlevě se vyjádří tak expresivně, že i jemu samému pak může začít v těch slovech něco drhnout. Změna je dobrá. A můžeš si představit různé varianty. Třeba: A z té se vyznávám. Mně se líbí to vyjádřené nadšení. A líbí se mi i ten , s prominutím, infantilní postoj. Jako když rodiče připraví děcku něco, čím ho obdarují a to dítě pak chodí od jednoho k druhému a ukazuje jim tu hračku a čeká, že se zas a zas budou divit a projevovat upřímné překvapení: " no to je ale krása! Kdepak se to tu tak najednou vzalo?" :-)

I mě už to tam přestalo nějak drhnout....:), ty ses utrhl, ale oni tě chytili a přivázali. Dobře ti tak, neměls dávat všem na obdiv, že jsi volný až moc.

Ááno:-) To je MNOHEM LEPŠÍ:-))

Eliška Vobrubová: ARA: takhle by to šlo? :)

Myslím že já naopak chápu nejvíce ten konec.. podle mě to nemá chybu... až na moje neoblíbené nerýmování :)

Eliška Vobrubová: No jo, Náčelník se nám nějak utrh ze řetězu. Jako v pohádce. To nadšení je milé. Vyměnit poslední řádek za jiný a byla by z toho náramná oslava s upřímným poděkováním.

Mno, lidé někteří, kdyby lásku básnického subjektu znali, možná by mu vskutku záviděli (ať už by spatřili, jak moc básnický subjekt miluje koho a nebo kým jest básnický subjekt milován), ale Bůh a závist... ?

Hmmm, ten konec bych nějak pozměnila, nevím, něco mi tam nesedí.....jinak začátek moc a moc dobrý....:)