Tenkrát

Stéká slza po tvé tváři,
a leskem diamantů září.
Ať neskončí na polštáři,
vymažu ji polibkem.

Snad naruby je celý svět,
pláčem poctíš krásný květ,
zas bolesti cizí se smějem hned,
když zadek potká zem.

Tvář tvá plná slz od radosti,
jen nelidé jsou citů prosti,
tvá nádoba srdce ty city hostí -
no, dokud neusneš.

A ve tvých snech se ty hrůzy dějí,
jsou plné možných beznadějí,
tvá víčka zběsile se chvějí -
a snad mi promineš.