 20.12.2007 4 2005(18) 0 |
Světlo na dlaních
skryté svítání
spánek
přiznání
pochybovat o síle štěstí
máš nárok na omyl
když srdce běsní
to ticho,ticho,ticho…
samota
pláče ztracené ve vzlyku
úsměv marný
ty
bez jediného dotyku
slavíme úspěch
snad
máme prázdné srdce
naposled
miluji..
skryté svítání
spánek
přiznání
pochybovat o síle štěstí
máš nárok na omyl
když srdce běsní
to ticho,ticho,ticho…
samota
pláče ztracené ve vzlyku
úsměv marný
ty
bez jediného dotyku
slavíme úspěch
snad
máme prázdné srdce
naposled
miluji..
21.12.2007 - 15:15Jsou to moc krásná slova...ale celkově mi v básni chybí taková ta troška originality...
možná by to chtělo jinak graficky uspořádat...třeba by víc vynikla;)
možná by to chtělo jinak graficky uspořádat...třeba by víc vynikla;)
20.12.2007 - 14:32ano....jen ten, jemuž to bývá určeno, je mnohdy nahluchlý k takovému sdělení....
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tiše řeknu miluji : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : V dešti
Předchozí dílo autora : Do oken
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
