Díky

Díky




Mámin šepot,
malý klouček v klidu poslouchá
Ticho - temno, pod víčky,
přes most bílé ovečky
a spánek bezstarostný
zahalil se noci do roucha.

*

První dotek, pusa, její krásné na nosíku pihy,
dotek letmý, v opojení stínu svíčky záře.
Jak zapomenout na rumělku tehdy mladé, krásné tváře….
v tom světě pubertálním,
kdy láska, štěstí, bolest,
působily stejné rýhy?

*

Bože - utíká to s němcem v zádech,
nebo to byl Angličan?
Alzhaimer či Parkinson co popíjeli se mnou whisky?....
vzpomínám si přeci! - je to on! .... ten kamarád můj blízký
co bez rozdílu - směřujem i s věncem
do těch stejných bran

*


Ach! - kdy to bylo? - mámin šepot -
byl jsem ještě maličký.
Ano, ano, čas to odnes, voda teče, osud pílí,
miluji však onu skromnou chvíli,
kdy náhodou - snad – opět -
přihodí se vlhko pod víčky


*