|
Je konec takový?
|
Metamorfózy osudu
Osude hříšný proč bereš mi touhy
proč tehdy to šlo, tak samo a lehce …
když přidal ses sám, jen na pokyn pouhý.
Proč se mi vzdaluješ proč se ti nechce.
On zdráhá se vrátit, v plášť černý se hrouží
A výčitky dávné v mém životatoku
jsou podzimním chmířím co kolem něj krouží
Jak nicotné smítko jen, v zkaleném oku
Na prosbu v očích, jimž pohled se krátí
opodál stojí a tiše se dívá
jen úsměvem trpkým můj pohled mi vrátí
A ví že jsem pochopil, že tak už to bývá
Osude hříšný proč bereš mi touhy
proč tehdy to šlo, tak samo a lehce …
když přidal ses sám, jen na pokyn pouhý.
Proč se mi vzdaluješ proč se ti nechce.
On zdráhá se vrátit, v plášť černý se hrouží
A výčitky dávné v mém životatoku
jsou podzimním chmířím co kolem něj krouží
Jak nicotné smítko jen, v zkaleném oku
Na prosbu v očích, jimž pohled se krátí
opodál stojí a tiše se dívá
jen úsměvem trpkým můj pohled mi vrátí
A ví že jsem pochopil, že tak už to bývá
12.11.2011 15:08
1. a zbylé dvě sloky mi přijdou jako dva různé celky. Životatok by možná lépe vypadal oddělený. Po formální stránce skvěle zvládnuté, dobrý rytmus... :)
12.11.2011 14:59
Už nyni se snažím dělat takové věci, které bych si , až přijde podzim života nemusela vyčítat, a zůstala jsem vyrovnaná.......je to pěkná báseň , ale mladým asi nic neřekne...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.