Stráň v soumraku

Do úbočí skal dychtivý vítr se opírá,
krajina celá slzami zkalená,
utíkám před sebou, utíkám před stíněm,
však ten smutek nezhasím prostým vínem.

Smrtelná krása bloudíc pustinou,
hledaic lásku dřívějc ztracenou
Bouře hněv svůj na zemi vylévá,
mojí mysli na výběr nedává.

Z prachu a slz sejmuta pravda,
vzpomínek hrst a nepatrná zrada,
a pak jen pár metafor a zrychlený dech,
v těch rozpačitých slunečních dnech.

Na prahu soumraku, nechat růst kvítí
v halucinogením oblaku, naděje nesvítí,
Jantarem pokrytá hrdost mých známých
láska přátelská teď zima a roztýtý sníh.

Jen prohraná bitva a spálený most,
sorry .......... nežádám o pomoc,
zčeřená studená voda já teď mrtvý kus těla,
chtěla bych moci říct..."takhle jsem to chtěla"!!!!