Podivná pravda

Bylo tak lehké vzít pero a psát.
Pro někoho je zase lehké cizím brát.

Bloudím v labyrintu se jménem Země.
Ve snaze dát co nejvíc ze mě.
Bizarností všude plno
až se mi svírá hrdlo.

Kráčím a vidím to prostě všude.
Zajímalo by mě, jak dlouho to ještě bude?
Podivíni mají rázem pravdu
a viníci z toho mají srandu.

Slova ty laciné náhražky myšlenek.
Kéž by byli všichni jak uvnitř i navenek.
Nevidím jejich tváře, jen jejich lži.
Mlží a brání se lstmi.

Říkají si ti správní
a přesto nejsou hrdinové kladní.
Netřeba s nimi bojovat, zničí se sami.
Svými činy a polopravdami.