V příšeří

V příšeří vidím normalitu lidí,
kteří se snaží vidět, ale nevidí.
Říkají slova, ale nechápou jejich význam.
Pravda se mění na lež rychlostí, kterou neznám.
Občas mám taky tu chuť, ale bránívám se.

Nechci být tím, kdo zapadá do davu.
To si radši budu lámat a zlomím si hlavu.
Kdo ví co nemá cenu, když to nezkusí?
Oni jsou však líní přemýšlet, když nemusí.

Zlomená zůstala má hlavu na chodníku
a lidé dál chodí a brání se deště pomocí deštníku.
Brání se přirozenosti. Místo trávy beton.
Místo lesa město. Místo mozku žeton,
který vhodí do výherního automatu
a vyhrají kravatu,
na které se můžou oběsit... nebo by spíše měli...