Tmou

Až zapomeneš,co jsi chtěla,
zapomeneš, kým jsi vlastně byla,
až necháš svoji duši potemnět a vymažeš všechen bláhový cit,
pak teprve můžeš závidět.
Těm, co přes mrtvoly nebojí se jít.

Ve chvílích zoufalství a bláznivého křiku
....kdy duše mění se v popel...
a srdce je plné vzlyků,
na pokraji šílenství a temnoty,
kdy už necítíš svou duši
- okamžiky splývají -
V prázdnotě žití nikdo nic netuší....