Zahal mě do svých pavučin
Do svého světa zázraků
Já tě za to naučím
Jak schovat lásku do mraků
Jsi pavučinou opředením
Podmínkou mé úvahy
Pro mě nikdo jiný není
Přes dostatek odvahy
Do tebe se zamotávám
Dýchám čím dál volněji
Sebe tobě přenechávám
To vše v slzy krůpěji
Sním sama o dni končícím ti za víčky, chci tu s tebou spát
Sním sama o letmých slovech tvých teplých rtů, jdu se noci vzdát
Do svého světa zázraků
Já tě za to naučím
Jak schovat lásku do mraků
Jsi pavučinou opředením
Podmínkou mé úvahy
Pro mě nikdo jiný není
Přes dostatek odvahy
Do tebe se zamotávám
Dýchám čím dál volněji
Sebe tobě přenechávám
To vše v slzy krůpěji
Sním sama o dni končícím ti za víčky, chci tu s tebou spát
Sním sama o letmých slovech tvých teplých rtů, jdu se noci vzdát
Ze sbírky: Střípky
10.10.2011 21:52
Moc hezká básnička. Navozuje zvláštní kontrast, který je spojený s láskou. Tady jako prostředek napomohla pavučina. Láska užívá stejně neodolatených prostředků. Fatálních prostředků. To jsi moc hezky vystihla tou metaforou. A v tom zamotání se skýtá krásná bezmoc. Euforie, které by se měl čtenář obávat, ale naopak po ni touží. Mám rád podobně odlehčené básně. Poezie by měla být podobná. Její umění a kouzlo nezřídka spočívá v lehkosti, která vyplývá ze správně volených slov. Je z tebe básník.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.