Einsteinovo tajemno..

Tajemní lidé, tajemné hrady, tajemné dny, tajemné předměty, tajemno! Nepozorovaně se kolem nás plíží na každém kroku naší cesty životem. Je všude. Někdy se projeví, jindy zůstává v pozadí.

Nevím, zdali by všichni souhlasili s tím, že je tajemno to nejkrásnější, je to ovšem jistě to, co nás nejvíc naplňuje. Po odhalení je totiž vždy jiné, má jinou formu, je jinak veliké. Pro každého také představuje něco jiného. Pro některé jedince je tajemno jakousi „každodenní rutinou“, pro jiné je to jev, který se zmítá v jeho mysli jednou za den, týden, či měsíc. Pro někoho je tajemnem samotný jeho život. Stejně tak jako pro mě. Uvědomuju si, že většina populace si o lidech, kteří věří v tajemno svého života myslí, že jsou z jiného světa, ale když se nad tím zamyslíte… My, pro které je tajemnem náš vlastní život nikdy doopravdy nezemřeme, protože každým dnem žasneme a v očích máme malinké plamínky, které nikdy nevyhasnou. Nevyhasnou, protože každý tajemný den nás naplňuje. Plamínky v očích září víc a víc každým tajemným okamžikem našeho života. A myslím, že tyto plamínky září i v některých očích nevidomých lidí. Naopak za svůj poměrně mladý život jsem už potkala mnoho lidí, kterým ty malé plamínky v očích dávno vyhasly.

Každý má přirozeně jinou představu o tom, co tajemno vlastně je. Pro každého má jiný význam a každý mu přikládá jinou hodnotu. Podle mého názoru je ale tajemno pro každého stejně přínosné, stejně důležité a nikdo bez něho nedokáže žít šťastně, přesně tak jak to Albert Einstein popisuje ve svém citátu.

Tajemno je cosi, co nás posouvá do budoucnosti. Horší je, že přežijí jen ti zvědaví. Jen ti, co jdou za podstatou tajemna. Možná by se to dalo přirovnat k jedné docela známé věci. „Drbání babek na lavičkách.“ Představte si, že tajemno je drb, špek, něco strašně zajímavého, něco, co jim dává sílu sedět celý den na lavičce a povídat si. Je to stejný. Protože to skutečné tajemno drží je i všechny ostatní při skutečném životě. Vydržíme žít, protože chceme zjistit, co se za tím slovem skrývá. Co je tajemstvím našeho života. V podstatě tedy lituju lidi, kteří nechtějí poznávat, nechtějí se učit, nechtějí zjistit, co se opravdu skrývá za těmi sedmi písmenky – Tajemno!

Jsem ráda za to, že jsem zvědavá, chci poznávat, a dokážu žasnout i nad maličkostmi, protože mám záruku, že mé oči nikdy nevyhasnou. Vždyť když si zatopíte v krbu, chcete, aby hořel co nejdéle, nemám pravdu? Narozením mi vzplály plamínky v očích a já je budu držet při životě tak dlouho, jak to jen půjde…