Dracovy buchty - 2.díl

Druhý den ráno se Draco probudil s tím nepříjemným pocitem, který určitě mnoho lidí zná. Cítil, že ho dnes čeká něco nepříjemného, ale nemohl si vzpomenout co. Nerozbřesklo se mu ani při každodenním koupelnovém rituálu a dokonce ani když se cpal rohlíkem s máslem při snídani. Mary ho po celou dobu hodování zbožně pozorovala a ani si nevšimla, že se rukáv jejího trička koupe v misce s vločkami a mlékem.
Nakonec si dodala odvahy a oslovila ho:
“Draco?”
“No…?” broukl mladík poněkud nevlídně. Dnes na ni fakt neměl náladu. Hned si ale uvědomil, že aby splnil své předsevzetí, musí s ní jít alespoň na jedno rande. Proto nasadil podle sebe oslnivý úsměv a kývl hlavou, aby pokračovala.
“Platí teda…ten…no víš co…“ rozhlédla se rozpačitě kolem sebe a celá zrudla.
Draco taky nestál o prozrazení, proto jen kývl a znovu se usmál. I když však oba doufali, že se o jejich schůzce nikdo nedozví, jejich přání se nesplnilo.

Cathy Podaleová se pokoušela utřídit si v hlavě myšlenky. Celou cestu do nebelvírské věže přemýšlela, jestli má nebo nemá vyzradit Janet to, co zaslechla u snídaně. Věděla, že by to dívku příliš neranilo, neboť znala její povahu. Janet si nikdy věci moc nebrala a vždy působila nad věcí, takže to, že Malfoy s Mary spolu mají schůzku, by ji nemohlo rozhodit. Tedy…snad. Cathy v hlavě vířil roj myšlenek, který se ustálil až u vchodu do sklepení, kde už byli shromážděni studenti z nebelvíru a zmijozelu kvůli společné hodině lektvarů. Cathy spatřila Janet, která něco hledala v učebnici, a Malfoye, jenž se vytrvale, avšak zbytečně snažil začít s ní konverzovat. Řekne jí to…

Když se Janet po hodině lektvarů vracela do zmijozelské věže, aby se přichystala na hodinu přeměňování, Cathy už byla pevně rozhodnutá, avšak nemohla si dodat odvahy. Byla trochu nesmělá a spolužáci ji neměli moc rádi. A teď měla promluvit na tak oblíbenou a hezkou dívku z vedlejší koleje. Uvědomila si, že se jí klepou ruce a v krku má sucho jako v poušti. Odkašlala si, aby její hlas zněl alespoň trochu důstojně. “Ehm, ehm.” Napřímila se a vykročila.
Janet naduřeně kráčela ze sklepení a s každým krokem se v ní víc a víc vařil vztek. Jak si to ten Draco Malfoy vůbec představuje! Nejdřív se tak vtírá, až mi připomíná popínavou rostlinu a teď zase dělá, že ho vůbec nezajímám! Ale to si vypije! Jak byla rozzuřená, přehlédla, že se za ní plouží Cathy Podaleová, ta křivozubka z Nebelvíru, jak ji ráda nazývala.
“Janet?” ozval se slabý hlásek.
Dívka se prudce otočila a spatřila Cathy. “Co je?” opáčila znuděně.
“Slyšela jsem něco, co bys asi měla vědět…”
“Co?” vyhrkla Janet. Dnes už neměla chuť na překvapení, celý den se jí nedařilo a už jen toužila po tom, aby už byl večer.
“Ty chodíš s Dracem?”
Janet přemýšlela. Když řekne, že ano, nemůže přece nic zkazit!
“Jo,”pousmála se a nevědomky se začervenala, což jejím slovům dodalo na pravdivosti.
“ale nikomu to neříkej!” dodala pak.
Cathy horlivě přikývla a pokračovala v řeči: “Viděla jsem, jak se bavil s Mary! Vypadalo to, že si domlouvají schůzku!”
“Mary?” Janet nechápavě nakrčila čelo: “Kdo to je?”
“Ta holka z vaší koleje…Chodí do 3.ročníku, je blonďatá a má uhry.” podala Cathy skutečně výstižný popis.
“Aha…” Janet chvíli přemítala. Už chodí do 4. ročníku a nezabývá se takovými prcky třeťáky…Ale shodou okolností tu holku párkrát zahlédla.
“Tu?!” vyjekla po chvilce mlčení, kdy už její společnice ztrácela naději v to, že od ní zahlédne nějakou reakci.
Mary sebou při jejím vykviknutí polekaně trhla. Na Janet začínaly být znát první známky rozhořčení.
“To mu nedaruju! On uvidí!” mumlala si pod vousy (které však neměla) nesmyslné věty.
V očích jí zaplály bojovné plamínky a rozčileně svírala ruce v pěsti.
“No, tak já asi půjdu…” Cathy se rychle vzdálila. Přemýšlela, jestli udělala dobře, když to vše Janet prozradila. Nakonec došla k závěru: Staň se, co se má stát a pak se vydala do Velké síně. Úplně totiž přehlédla, že se blíží čas oběda.