kolik trnů růže má
když náručí tvé objímá
trny které nezraní
v posteli za svítání
nejsi sám a nechceš být
tím kdo láme stalaktit
odpouštíš a odcházíš
neodcházej
kolik je z jeskyně cest
každá z nich tě může svést
sráží raní ztracené
tváře jejich z kamene
vytesá a propustí
světlo z nich ven do listí
zavíráš a odcházíš
neodcházej
když náručí tvé objímá
trny které nezraní
v posteli za svítání
nejsi sám a nechceš být
tím kdo láme stalaktit
odpouštíš a odcházíš
neodcházej
kolik je z jeskyně cest
každá z nich tě může svést
sráží raní ztracené
tváře jejich z kamene
vytesá a propustí
světlo z nich ven do listí
zavíráš a odcházíš
neodcházej
Ze sbírek: Střípky, Sto střípků
05.06.2011 02:21
zajímavé. asi první báseň, ve které vidím stalaktit :o)
jinak první polovina povedená.
druhá už tolik ne, ta vypadá až trochu moc uměle nacpaná do rýmů.
jinak první polovina povedená.
druhá už tolik ne, ta vypadá až trochu moc uměle nacpaná do rýmů.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.