 09.05.2011 1 1660(19) 0 |
Už to je divné,
že se bojím jít domů z práce,
ještě minulý týden jsem se těšil,
býti sochou z opuky
Z vln vlčích máků,
bzikot čmeláků,
snaživých vrtulníčků,
doléhá,
uléhá,
byla to něha, nádeníčku!
Pro špínu tvar,
na smetáčku dní bez tebe,
budu vystaven zalezlý zfetován,
nejhorší je když nemáš kam utéct,
přikován, ohlodán, dejte mi někdo byt
že se bojím jít domů z práce,
ještě minulý týden jsem se těšil,
býti sochou z opuky
Z vln vlčích máků,
bzikot čmeláků,
snaživých vrtulníčků,
doléhá,
uléhá,
byla to něha, nádeníčku!
Pro špínu tvar,
na smetáčku dní bez tebe,
budu vystaven zalezlý zfetován,
nejhorší je když nemáš kam utéct,
přikován, ohlodán, dejte mi někdo byt
10.05.2011 - 00:05ARA
Není to moc divné! Bát se jít domů, když nemáš byt. Sám bych byl také poněkud znepokojen. Možná bych se bál jít i do práce, když bych neměl odkud. Čas vlčích máků je nadosah. Poslechni si ty vrtulníčky. Ty zvuky, o nichž píšeš, jsou patrně bzikavky slepoočky nebo bzikavky dešťové přezdívané také hovada. Čmeláci to zřejmě nebyli. Obrat vystaven zalezlý je zajímavý. Je to něco jako vystaven na odiv v kartónových krabicích u popelnic? Nebo něco jako sociálně dramatické píp šou? %-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Čmelák prý nemá žihadlo : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Aha, tak to jo
Předchozí dílo autora : Osvobození
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
stimpre [18], Anticque [16], adelajda [14], Handour [14], tomibender [13], Šmudlinka [12], AmiLu [11], Vyznani [11], Jn Jn [11], nenunka [9], Ten, jenž temnotu si užívá [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
