 08.05.2011 3 1365(13) 0 |
Držíme v rukou nože,
přemýšlíme, zda-li to bude bolet víc než láska,
ten, který zakazuje, miluje míň,
to víš ty, ona i my
Sedíš bez citu,
před televizí s kolou a tenkými plátky osmažených brambor,
a já musím jít,
vyhazuješ mě ze svého hradu,
posté,
nás lijí z oken,
smolnatí lidé,
smrt na každém kroku,
a k tobě né a né přijít
Sleduješ film o Němcích,
proč ne, je den osvobození,
svátek, v provaznictví zavřeno,
a já pomalu přestávám vidět
přemýšlíme, zda-li to bude bolet víc než láska,
ten, který zakazuje, miluje míň,
to víš ty, ona i my
Sedíš bez citu,
před televizí s kolou a tenkými plátky osmažených brambor,
a já musím jít,
vyhazuješ mě ze svého hradu,
posté,
nás lijí z oken,
smolnatí lidé,
smrt na každém kroku,
a k tobě né a né přijít
Sleduješ film o Němcích,
proč ne, je den osvobození,
svátek, v provaznictví zavřeno,
a já pomalu přestávám vidět
12.05.2011 - 18:33ARA
Nevím, jestli jsem to dobře pochopil. Zdáse mi to jako dost silné a přesvědčivě popsané drama. Jen nerozumím - nás lijí z oken smolnatí lidé. Kdo jsou ti lití a kdo ti lijící smolnatí?
09.05.2011 - 22:05Neviem, či si to uvedomuješ, ale toto je tvoje dielo s číslom 1000. Myslím, že k dôstojnému číslu je to aj dôstojné dielo, ktoré v čitateľovi prebúdza predstavivosť a možno aj spomienky, lebo podobné príbehy sú až príliš často súčasťou života.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Osvobození : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Čmelák prý nemá žihadlo
Předchozí dílo autora : Prostě ženský na to nemaj chuť pořád
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kira.cool [18], vokis [17], littlekaci [14], iluze [13], hříšník [12], Meedea [12], Mona019 [12], Darek [10], Breta [9]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
