Vzájemní

Poeta, jako muž kráčel svým životem
Dívaje se dětskýma očima,i když strniště píchá do chodidel
Svět má kouzlo chvíle, ve svém diáři
Je konec píchy, slunce vychází, bez lásky je každý sám...

Podalas mi ráno polibkem další den
Ještě sníš, odcházím vesmírem, Tobě naproti..
Tehdy nad ránem, snad rozmar vyslal signál
Dnes spánkem krátíme čas, jenž dělí nás,

Jen tak... tiše, mile, nenasytně...

Má milá...