klepeš se

klepeš se
stojíš vstříc slunci, je ideální letní den na koupání
/klepeš se
jako tu noc na cizí zahradě
mokrá tráva tě bodala
objímala si rukama svoje tělo
zarývala nehty do kůže
uplakaná
vlastně je to tak pořád, nikdy to nepřestalo
/klepeš se
chtěla si utéct, bosá k nejbližší silnici
jet domů
/klepeš se
chtěla si jet domů a smýt špínu
zabořit hlavu do polštáře
/klepeš se a polštář je celý promočený slzama
pak teprv usneš
protože víc slz nemáš
/klepeš se a na ulici chodíš s černejma brejlema
nechceš znát lidi
ukradli ti tvý tělo
ukradli ti tvý tělo a teď se na něm dál živí
už nemůžeš cítit záchvěv motýlích křídel
/klepeš se, protože to strašidlo je v tvý hlavě
prožíváš si to znova
každej den s tim vstáváš,
stane se z toho trochu rituál, něco jako noviny a kafe po ránu
/klepeš se
a svý tyrany, svý strašidla si zamiluješ
říká se tomu Stockholmskej syndrom
někde si to slyšela a přišlo ti to jako vysvobození
a když už nepřijde uhodit tyran
tak uštědříš si ránu sama
/klepeš se
si závislá, potřebuješ utrpení
a působíš si ho jako poslední krok sama
denní chléb, rutina, pevnej bod programu
už to nejde vymazat
/klepeš se v čekárně, doktor ti potom vynadá
usměješ se, poděkujkeš a popřeješ hezký den
zahrálas to dokonale
ale pořád potřebuješ denní dávku
trochu jinou denní dávku emocí než poskytujou seriály v televizi
/klepeš se a lidi se ptají, co se tu noc stalo
a ty se bojíš, že to znamenalo až moc

už nikdy neusínáš sama