kreatura

když mnou opovrhuje i tvář z plakátu
plivu si do tváře
a mlčím
nestojím za to
nechci se sebou mluvit
stejně jsme hloupá a nic nepochopím
spratek, kterýmu nic není svatý
ubohá napodobenina člověka
a citu,
ke který by se ani autor neměl hlásit
nejhorší z kreatur
možná by měl někdo zavřít
to obludárium
potřebujem dýchat
potřebujem zas znát hodnoty
vědět o čem svět opravdu je
nedá se věřit ničemu)
nikomu
obzvlášt ne těm u kterých se to čeká nejvíc
děti prchají od rodičů
a zoufalost je ďáblovo údolí,
v kterém jsme polapeni.