VYZNÁNÍ

V kontextu událostí posledních měsíců
Chce se mi křičet
Nenávidím Tě !!!

Ale můžu to vůbec říct?
Je to pravda?

Sahám jemně pohrabáčem do vzpomínek
A z šálku života usrknu další lok
Je to už patnáctkrát jeden rok

Každý mě od Tebe zrazoval…
Je špinavá, nehezká …
Nic dobrého Tě tady nečeká
(neměli pravdu …
…za ty roky jsi vyrostla do krásy)

Vzala jsi mi rodinu, staré přátele, pocit bezpečí,
Kufr iluzí jsi vyměnila za somradlo
Že tolik ztratím, když tady zůstanu, mě nenapadlo

Příběhy nepoplynou proti proudu času
Ale nebyla bych fér, kdybych jen litovala,
Bez Tebe bych nikdy souznění duší nepoznala
(a nenašla bych sebe,
ale ani bych neztratila JEHO …
Ach ty vzpomínky …vždycky meč vytasí …)

Zůstaň, neodcházej
Šeptáš bzučením drátů tramvají
Vlastně nemohu odejít

V žilách mi už koluje černá krev,
nohy mi vrostly do země…
Jsem uvězněna ve vlastním těle
(Srdce mi bije pro jiné
Duše chtěla by se vrátit do kraje dětství …
Udělám to? Možná …jednou …asi ….)

Pocity rozkrájené do porcí veselo a smutno,
Brala jsem dlouho jen ty chutné porce
Teď zbývá dojíst to ostatní - vše
(…proč se jen nedají nechat „zbytky“ ...
No přece proto, že v životě musí existovat rovnováha…:-))

Opravdu pro mě nic neznamenáš?
Hloupost, to bych si lhala
A sama před sebou bych neobstála

Vzpomínky kořeněné smíchem i slzami…
Prostě Život sám …
Piju kávu dochucenou Nohavicou
A jsou dny, kdy Tě snad i ráda mám …

... OSTRAVO...