za jak dlouho.

Schovám se do mikiny,
kterou máš na mě rád,
ohřeju si nedopitej čaj z probdělý noci
a pustím si nějakou hudbu do hlavy..
A budu sedět a poslouchat to ticho,
to ticho po tobě.

Mám ráda,
když mi říkáš,
co máš rád..
/“mám tě rád vedle sebe nahou“/
Ráda mačkám všechny tlačítka na tvejch hodinkách,
pouštím stopky,
stopuju za jak dlouho..

A ve zběsilým tempu letního deště
ujíždím moc rychle,
abys nestačil vyběhnout ze dveří
a ty křičíš.
Něco o nás dvou. Něco o nás třech.

A v tomhle smutným světě si pomáháme nacházet přátele
pomocí sociálních sítí rozházenejch po okolí.

Ale já jsem pořád ta holčička,
co se vzteká a leccos se jí nelíbí.
A pak usne. Tiše.