slova.

Mezi kapkama deště stěží rozeznávám,
jak tiše morseovkou vyklepáváš „mám tě rád“.
Ocitli jsme se na konci,
tam, kde i ty slova,
co bejvaly pro výjimečný chvíle,
už jsou jen další mezi tisíci,
a proto odpovídám znakovou řečí „mám tě ráda“.
A s naléhavostí, mně nevlastní,
chci, abys v tom cejtil vše,
na co nám nezbyly slova.

Jednou budeš král a já královna
v království těch mejch nekončících vzdušnejch zámků.
Ještě než jdu spát,
rozpustím si vlasy a dívám se do zrcadla,
prsty přejíždím první vrásku na čele
a věřím,
že je to daň za lásku.