|
...
 04.12.2007 2 1565(14) 0 |
Sedím a vzpomínám,
na roky dávné,
okolí nevnímám,
skládám tu básně.
Vzpomínám na tebe,
ve verších tě maluju,
není to těžké,
stále tě miluju.
Chtěl bych tě jedinkrát,
obejmout znovu,
šeptat ti do ouška,
pojď ke mně domů.
na roky dávné,
okolí nevnímám,
skládám tu básně.
Vzpomínám na tebe,
ve verších tě maluju,
není to těžké,
stále tě miluju.
Chtěl bych tě jedinkrát,
obejmout znovu,
šeptat ti do ouška,
pojď ke mně domů.
08.12.2007 - 16:37nevim...nevim proc, ale prijde mi trochu lacina... ,,pojd ke mne domu"...Nemyslite na nic jinyho:D
04.12.2007 - 14:57Prostřední sloka se mi nelíbila... verš maluju - miluju kde ještě nesedí rytmus nic moc... Zbylé dvě byly lepší...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vzpomínka na tebe : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zimní romance
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Takari [12], Moliére.... [8]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
