 19.12.2008 0 1194(6) |
TA NOC PŘIŠLA, OTÁZKU NEDALA A DVEŘÍM ÚCTU NEPROJEVILA.
A přitom okamžik mohl dát lásku očím a vteřině věčnost, leč ni zlomku nám nebylo možno přijmout a osud ten Pán věků, opět vlastní majestát nám jak v zrcadle oči slzavé vteřinám dlouhým co dny pusté království si uzurpuje.
Kde může muž ruce do klinče semknout a vlně stoleté nedat volnost otěží, kdy osud v dlaních a prstů jak divoká peřej proteče a my zůstaneme v pochybách jak sousoší kamenné věky nepohnuté.
Nevím proč a nevím, kdo nám zkoušku uštědřil. Nevím, jaký a zač byl původ a důvod, nevnímám úlevy časem a neumím slzám stop poručit… nejde to, bolí to a neznám kouzla bych časem kormidla škuneru návrat namířil v plavbě směr Kap.
Je smutno a okolnosti všechny, jenž se okolo odehrává, nejsou sto změnit cokoli. Snad potkat Tebe… pohlédnout představám v koutech fantazie do očí, neboť realita mi je zakázána, pohlazením dlaním dát teplo srdce a vlasům prostopášně změnit jejich lenošení v hru…
Je to velmi prosté prosím o klid duše v realitě a zároveň srdce křičí po Tvém náručí… Ty ač nevím, kde jsi, máš vždy v cíli srdce mé na pospas a snahy o zapomnění se v prach mění a ničeho nezmohou s touhou po paměti ztrátě… kroky svých dnů se šourají a trysk je Bermud rozmar, touze je zapovězeno naplnění v tomto životě, což však, když je to jen šálení duchů?
Víš, lásko, nejsem posel budoucnosti, nemám dar rány léčit, zázrak mi oči neudivil, ale slova mi pomáhají být s Tebou a třeba mi přes rameno nahlížíš a kroky se nám jednou protnou, snad dnešní zpovědi mi Bůh chvíli s Tebou dovolí? Nejsou to však přání, nejsou to představy, ne to ne!
JSEM TU DNES A …
TAK zítra …
Já!
A přitom okamžik mohl dát lásku očím a vteřině věčnost, leč ni zlomku nám nebylo možno přijmout a osud ten Pán věků, opět vlastní majestát nám jak v zrcadle oči slzavé vteřinám dlouhým co dny pusté království si uzurpuje.
Kde může muž ruce do klinče semknout a vlně stoleté nedat volnost otěží, kdy osud v dlaních a prstů jak divoká peřej proteče a my zůstaneme v pochybách jak sousoší kamenné věky nepohnuté.
Nevím proč a nevím, kdo nám zkoušku uštědřil. Nevím, jaký a zač byl původ a důvod, nevnímám úlevy časem a neumím slzám stop poručit… nejde to, bolí to a neznám kouzla bych časem kormidla škuneru návrat namířil v plavbě směr Kap.
Je smutno a okolnosti všechny, jenž se okolo odehrává, nejsou sto změnit cokoli. Snad potkat Tebe… pohlédnout představám v koutech fantazie do očí, neboť realita mi je zakázána, pohlazením dlaním dát teplo srdce a vlasům prostopášně změnit jejich lenošení v hru…
Je to velmi prosté prosím o klid duše v realitě a zároveň srdce křičí po Tvém náručí… Ty ač nevím, kde jsi, máš vždy v cíli srdce mé na pospas a snahy o zapomnění se v prach mění a ničeho nezmohou s touhou po paměti ztrátě… kroky svých dnů se šourají a trysk je Bermud rozmar, touze je zapovězeno naplnění v tomto životě, což však, když je to jen šálení duchů?
Víš, lásko, nejsem posel budoucnosti, nemám dar rány léčit, zázrak mi oči neudivil, ale slova mi pomáhají být s Tebou a třeba mi přes rameno nahlížíš a kroky se nám jednou protnou, snad dnešní zpovědi mi Bůh chvíli s Tebou dovolí? Nejsou to však přání, nejsou to představy, ne to ne!
JSEM TU DNES A …
TAK zítra …
Já!
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
TY… : trvalý odkaz
Následující deník autora : Vánoční sen ;-)
Předchozí deník autora : Zamyšlení…
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
štiler» řekli o sobě
Trochublázen řekl o Leslie :Až vznikne učebnice v příštím století, jen jedna umělkyně bude v ní jistá, že nová generace otočí list a při četbě těžko skryje stopy dojetí. Básnířka mimořádná, vesmírných kvalit, z jiného asi světa, z hlavního města, nejde to slovy popsat, vím, měl bych přestat, zkrátka je dokonalá, jak víc ji chválit? Kdysi též bagatelu napsali pro ni, se spoustou je pocitů a samá krása, za mě jen dík, že jsi tu, což není zázrak, tím vzdávat hold géniu, před ním se sklonit. Na tuhle zapomenout se prostě nesmí. Pokud to snad nevíte, říká si Leslie.
