Pukův ambivalentní vztah k lásce by Shakespeare vyjádřil asi líp

Jaký strach to srdce svírá
s úskočností lva či štíra;
proč i básník nepopírá
od Byrona po Shakespeara,
lásky cit že neumírá?

Proč jen láska, můj ty světe
vzejde a už neodkvete?
V čem se každý blázen plete,
lásku znal-li od dítěte,
čas že ji jak smítko smete?

Amor Vás li zmerčil, kmete,
zdaliž šípu uniknete?

Za oběť ach každý padne,
v lůně noci nebo za dne
zbraním lásky nenápadné,
není před ní skrýše žádné.

Je jak zakázaná jabloň z ráje,
věčně plodná, nedozraje,
dotěrná a krutá, zlá je,
plody má, však nerozdá je.

Sladká je však lásky lest,
bolí-li, pak dá se snést,
vůní omamnou tě touží plést
hrát si s tebou o sto šest
požehnaná proto jest
každá její ratolest.