|
|
Hledím
Přes okraj studny
Tělo k ní pevně
připoutané
Těsným okovem
Kolem srdce
Řetěz mě drží zkrátka
Chrastí a rezaví
Duše je vězeň
Sleduje horizont
To místo, které
tak dobře zná
V té dálce hoří oheň
Světlo, které mě přitahuje
Ale je zapovězené
Jak dlouho ještě?
Než opět splynu
S tím plamenem opravdovosti ...
Přes okraj studny
Tělo k ní pevně
připoutané
Těsným okovem
Kolem srdce
Řetěz mě drží zkrátka
Chrastí a rezaví
Duše je vězeň
Sleduje horizont
To místo, které
tak dobře zná
V té dálce hoří oheň
Světlo, které mě přitahuje
Ale je zapovězené
Jak dlouho ještě?
Než opět splynu
S tím plamenem opravdovosti ...
12.02.2023 16:56
někdy si to vězení děláme sami, protože nemáme odvahu duši nechat plout , pěkné
13.12.2022 10:20
Moc pěkná a dokonce vyznívá pozitivně. Mám rozepsanou podobnou,ale teď vidím, že skončí v koši.
02.12.2022 09:40
To je hodně hluboké. Ta chvíle prý nastává, když začne tma svítit od malého plamínku..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.