|
Jsem teď hodně chytlavý a tak četba jedné smutné básně o rozchodu probudila dávné vzpomínky...
|
Zemřela láska, srdce žal jen skrývá,
ponuré ticho ovládlo kraj kol,
probdělé noci, rána mlčenlivá,
a v prachu cest dál nalézám svůj bol.
Rozcestí mnohá osud můj mi chystá,
již netrápí mne, kterou z cest se dát,
do pekla vedou všechny, pravda jistá,
tak proč bych váhal, zde není co brát!
Můj pestrý svět barvy své ztratil rázem,
sny krásné o svá křídla přišly snad
a zřítily se s velkým hřmotem na zem,
duch můj se náhle výšek začal bát.
Já nemám slov, bych popsal svoji ztrátu,
je to tak dávno, marno vzpomínat,
Fortuna na mne dávno nepočká tu,
o černém konci nechávám si zdát...
ponuré ticho ovládlo kraj kol,
probdělé noci, rána mlčenlivá,
a v prachu cest dál nalézám svůj bol.
Rozcestí mnohá osud můj mi chystá,
již netrápí mne, kterou z cest se dát,
do pekla vedou všechny, pravda jistá,
tak proč bych váhal, zde není co brát!
Můj pestrý svět barvy své ztratil rázem,
sny krásné o svá křídla přišly snad
a zřítily se s velkým hřmotem na zem,
duch můj se náhle výšek začal bát.
Já nemám slov, bych popsal svoji ztrátu,
je to tak dávno, marno vzpomínat,
Fortuna na mne dávno nepočká tu,
o černém konci nechávám si zdát...