|
|
Nekonečný chlastání, děvky, nevěra.
Každý máme přece svůj vlastní způsob vyrovnávání se s realitou.
Hektolitry ginu, každej den nějaká nová a ubližování té co tu byla první.
Neustálý chytání do dlaní a čekání.
Chytání rukama do prázdna. V naději, že chytí to "něco". Ale jen prázdno. Roztrhat, zmuchlat, odhodit. Pořád dokola.
Baví tě to?
Je to jako mít kolem sebe partu supů, že? Taky už jsi jedním z nich.
Tak dlouho jsi stál v ústraní a jen je sledoval, když sis najednou uvědomil tu změnu. Ale neřešil jsi to. Proč by jo.
Každý máme přece svůj vlastní způsob vyrovnávání se s realitou.
Hektolitry ginu, každej den nějaká nová a ubližování té co tu byla první.
Neustálý chytání do dlaní a čekání.
Chytání rukama do prázdna. V naději, že chytí to "něco". Ale jen prázdno. Roztrhat, zmuchlat, odhodit. Pořád dokola.
Baví tě to?
Je to jako mít kolem sebe partu supů, že? Taky už jsi jedním z nich.
Tak dlouho jsi stál v ústraní a jen je sledoval, když sis najednou uvědomil tu změnu. Ale neřešil jsi to. Proč by jo.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
¥ : trvalý odkaz
Následující deník autora : ticho
Předchozí deník autora : 3.3

