o nás a chvílích

…jednou byla malá Chvilka v celém dni úplně osamocena, v tom velikém prostoru celého Času. S takovým velikým pocitem osamocení, v místě které snad ani nebylo a které snad ani nikdo nikdy neviděl a ani o něm nikdy neslyšel… „Co já budu dělat?“ posteskla si Chvilka a rozhlížela se po okolí, které snad ani okolím nebylo… No kdo kdy slyšel o místě, kde se naše malá Chvilka ztratila?????!
Pojednou se otevřeli dveře a drobná silueta něžným a tichým krokem se nesla tím spícím královstvím. Maminka v malém pokojíku, kde se procházeli mnohé příběhy z knížek s pohádkami, o zvířátkách i o tom jak se má správně přimontovat kolo na bicykl,…
no teď jsem si uvědomil, že se vlastně neznáme. Dovolte se mi představit, jsem pán Příběhů a jsem vypravěčem tohoto snu, našich okamžiků v tisíci a jednom dni v místě zvaném „Fantazie“…
… tam v koutku pokojíku odpočívá ten malý neposeda, …Pohladila malého hrdinu po slunečních prstýncích jeho kadeří a peřinou mu pomalu přikryla jeho noční cestu do fantazie a nikdy nekončícího upřímného úsměvu… však také náš malý princ, již utíká se svými kamarády po nekonečných pláních pohádkového království a smích se jim stal dalším společníkem.
Malá chvilka měla vždy veliké přání, být alespoň na okamžik světélkem, tak velmi daleko vzdáleným ale též i natolik tajemným, že si mohla představit tu zářící krásu a nekonečnou noční pouť za bílým dnem a ranním uleháním přívětivého pána noci, váženého pana Měsíce,…
Víte, že je bratrem Slunce? No jistě!!! Oni jsou bratříci a každý když byl ještě malým a nezbedným Světélkem… A docela dobře si pamatuji, že měli každý i prak a dokonce roztržené kalhoty na koleně. Vážně!! Měsíc na levém a Slunce na pravém. To jste nevěděli? No to je právě náš příběh o tom malém Světélku, nebo o hvězdičce? Oni jsou si tolik podobni… To víte malé usměvavé tvářičky s jiskřičkami v očích a smíchem od ucha k uchu, úplně jako my všichni když se vrátíme do Fantazie a celé dny si hrajeme s Petrem Panem a Kapitán Hook nám vypráví popletené příběhy z širých moří a nepoznaných ostrovů s neuvěřitelnými pohádkovými bytostmi, které poznával a i si vymyslel… No je to přece pirát, tak chce být důležitý, vždyť je to kapitán a ten ví všechno i ve chvíli, když neví vůbec nic… ano jako Já tehdy, když jsem byl po škole a opravdu jsem nemohl najít ten výsledek z matematiky… celé odpoledne a to už kluci vedli na plácku ve fotbálku tři – nula!!! Nad školníkem, kuchařem i panem učitelem na tělocvik!!!
… vídá jej, jak se pozdraví s Polárkou, tou úžasně jasnou tak krásně zářící hvězdou, tou která nikdy nezmešká být první na obloze, při usínajícím horizontu rozkládajícím se pod širým obzorem, jenž svou rudou a oranžovou barvu tepla, popustil místo ultramarínu s tahy štětce, ponořeným do hnědé, klidu a i snům o našich zážitcích minulých i budoucích, jejím milým souputníkům a kavalírům i pro všechny její sestřičky… Tak to tak to naše Světélko, vždy po škole když už má hotové úkoly… Ano i světélka chodí do školičky. Je to velice důležitá škola, kde se všechna světélka učí, jak mají svítit. Jestli do kulata, nebo do dálky, nebo do výšky, nebo do lesa, to při bojovce na táboře… Jednou jsem byl taky se svým světýlkem na táboře a najednou se objevil ježek… Teda ještě že jsme byli já a světýlko spolu… Protože ten ježek dupal, jako Hromotluci a těch se já moc sice nebojím, ale kdyby to byli oni a neutekli před světýlkem, jako ten ježek, zpět do lesa, tak by se vzbudil celý tábor! A v noci se přece spí, aby byla síla a energie na školu a kolo po škole a hokej v zimě a fotbal v létě… No právě takovéhle důležité věci, se v té škole pro světýlka ona učí…
A stalo se, že si měsíc všiml té neposedné chvilky, která snad ani nevěděla, že se neustále na něj dívá a jakoby měla na rtech připravená slova, či spíše mnoho otázek. Ale v posledním okamžiku klopí zrak a otáčí halovou opačným směrem od Měsíce, jako by se vedle ní, odehrávalo cosi velmi zajímavého. Ale vzápětí po očku hlídá tu vhodnou vteřinu pro první slova… Měsíc však ví, že přijde okamžik, kdy naše malá chvilka bude mít dostatek odvahy jej pozdravit, říct mu: „ milý pane, jsem velmi zvědavá a prosím buďte laskav a mohl byste mi poradit???
Toho večera kdy malý hrdina opět na návštěvě v říši snů a fantazie, byl Měsíc na projížďce noční oblohou, když už pozdravil úplně všechna světýlka, tak se jen tak náhodou, možná i ne to není důležité. Zkrátka a dobře, po očku si všiml, že v jednom okně se jedna maminka, to si myslel… protože to mohla být i teta? Tak tam se naklání nad malým neposedou, kterému usměv ze spánku rozzářil jeho snění a radost se šířila jako slunce jas po ranním rozbřesku… A nejvíce Měsíc upoutaly zlatavé kadeře našeho malého hrdiny, „vždyť to jsem celý já“, utrousil z překvapení. Řekl si: „budu o tom vyprávět malým hvězdičkám a především Malé chvilce!!!, aby věděla, že není všem nocím konec…