|
Milý deníčku! Ukládám si do Tebe veršíky inspirované básní "Okvětní lístky tulipánů" z dob, kdy ještě Zamila psávala něžné sladké verše. Po těch já bych se utloukl, jenže dnes už jaksi nejsou In, je to všude jen samá dieta...:-(
|
Viděl jsem včera poštolku,
přistála u nás na dvorku
v časné hodině ranní,
v zobáčku nesla psaní,
růžové bylo, od Tebe,
už u srdce mne nezebe,
zavonělo mi k ránu
záhonkem tulipánů,
písmen pár pod stuhou bílou,
sdělilo mi zprávu milou:
Milý můj, již nejsi sám,
mnou jsi vroucně milován!
přistála u nás na dvorku
v časné hodině ranní,
v zobáčku nesla psaní,
růžové bylo, od Tebe,
už u srdce mne nezebe,
zavonělo mi k ránu
záhonkem tulipánů,
písmen pár pod stuhou bílou,
sdělilo mi zprávu milou:
Milý můj, již nejsi sám,
mnou jsi vroucně milován!
28.09.2015 20:50
PrimaDen: A přece je to právě žena, která dovede muže k poznání, že právě ona je tím jeho největším přáním...:-)
28.09.2015 20:32
Na tom,co si myslím já přece nezáleží, sem žena, tak nemohu odhadovat přání a reakce muže:-)
18.09.2015 19:43
Jj, ony na to mají i školu! Znal jsem o tom i báseň z leporela, ale už je to dávno...
Po šťourání poštou raní
růžové mi přišlo psaní,
že mne ráda má ta paní...
Že by pro to pošťourání?
;-)
Po šťourání poštou raní
růžové mi přišlo psaní,
že mne ráda má ta paní...
Že by pro to pošťourání?
;-)
18.09.2015 19:32
... já jsem si už kolikrát lámal hlavu proč se jmenuje poštolka poštolka. Už je to jasný: pošt-olka. Doručovací dravec. A psaní / po šťourání - to už je jasný dávno...
:)
Shane, shane!
:)
Shane, shane!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.