 09.07.2015 1 1076(3) |
bílá dceruško
seno nosíš
pod ručkou pořezaná
leháme v trávě
když neprší
po hlavě do propasti
s kterou svou částí
v kterým seně
na kterým dešti
bývá smutno
bílým žínkám
ve zlatém ráně
usychá dívka
a pořezaně není jí
málo snad
pořád ještě dýchá
někdo jí říkal
jak a proč
se lidé zabíjí
seno nosíš
pod ručkou pořezaná
leháme v trávě
když neprší
po hlavě do propasti
s kterou svou částí
v kterým seně
na kterým dešti
bývá smutno
bílým žínkám
ve zlatém ráně
usychá dívka
a pořezaně není jí
málo snad
pořád ještě dýchá
někdo jí říkal
jak a proč
se lidé zabíjí
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Z marnosti cti : trvalý odkaz
Následující deník autora : Humus Blues
Předchozí deník autora : už není ani čím se vzdát
