My thoughts... [02]

  Zvláštní, jak dlouho už jsem neměl zlé sny. Člověk pak zapomene, jaké to je, když se probudí o půlnoci a neví kde to vlastně je. Dlouho se mi to nestalo a o to víc jsem byl zmatený a ráno musel přemýšlet, co z toho vlastně byl sen.

  Sny jsou vůbec dost zvláštní stav mysli. Je to jako vzpomínky, které se vám promítají před očima, s tím rozdílem, že většinu z nich jste nikdy nezažili. Jako by vám kdosi maloval obrazy před očima vy je mohli prožívat. Někdy se mi dokonce podaří jejich průběh změnit, ale jak už to tak bývá, uvědomím si že sním a sen se rozplyne.

  Většinu snů si vůbec nepamatuji, ale ty které ano, tak mám v paměti do dnes. Jako by mě čímsi poznamenaly a já se jich už nemohl zbavit. Za každý utkvělý sen, jeden zářez v paměti. Pak se mi občas stává, že uvidím scénu, kterou jsem už někdy viděl. Déjà vu, jak by to pojmenoval odborník. Já odborník na sny nejsem a popravdě mě dosti děsí. Je to zvláštní kousek mého já, o kterém vlastně nic nevím a který si se mnou občas dost krutě zahrává. Je možné, že by sny byly jen naším dalším já? Že by to byla další alternativa našeho života?

14.10.2013 - Pondělí