My thoughts... [03]

  Popravdě netuším kde začít. Rozhodl jsem se sice, že si něco zapíši, ale vůbec jsem si nerozmyslel co. V poslední době jsem se snažil naučit psaní všemi deseti. Bohužel síla zvyku je síla zvyku a tak znovu datluji maximálně čtyřmi prsty. Rozhodně se nevzdávám vidiny, že někdy budu tuto dovednost ovládat a pak, jak pevně doufám, nastane éra velkých zrodů mých děl.

  Proč se vždy rozhodnu něco vytvořit, ale nakonec to zůstane pouze u začátku, nebo to pohoří, při prvním zádrhelu v rozvíjejícím se příběhu? Možná, že nedokáži udržet jednu myšlenku dost dlouho na to, abych dílo dokončil a pokud bych do ní zapustil jinou, už by to nemuselo být ono dílo, která jsem zamýšlel stvořit na začátku. Snad se mi jednou podaří dokončil alespoň jednu rozepsanou knihu a splním si svůj sen o vydání. Neříkám, že jí budu publikovat, ale vždy jsem chtěl vlastnit hezky svázanou knihu v úhledných deskách se svým jménem. Pak možná ještě pár kusů by obdrželi moji přátelé a rodina, ovšem to už je ta nepodstatná část.

  Představa, že na stará kolena usednu do houpacího křesla, za zády mi bude praskat oheň v krbu, přede mnou bude na koberci sedět hlouček vnoučat a já jim budu, pobafávaje z dýmky, předčítat své knihy, byla pro mě vždy snem. Jednou tento cíl splním a poté budu moci v klidu odejít někam dál a říct si: ,,Nežil jsi tak špatně."

19.2.2014 - středa