Zrovna sem asi ve fázi hoření.
 29.08.2013
 3
 1376(8)
jsem zmatená a umlčená
klížej se mi oči
zas mluvim o citech
a plácam do větru slova
který nechceš pochopit

prej se opakuju

jsem bolavá a v indigu
sklej se mi duhovky
zas mluvim o citech
a zpívám chatovejm oknům teze
který jdou logicky vyvrátit

prej přehánim

jsem až moc chytrá na to
abych žárlila
moc cynická na lásku
moc sociopat na smutek
moc nadržená na bolest hlavy

jsem moc básník na to brečet s tečkama

chci mít právo na to
bejt já
projednou

aby bylo ok, že mi tečou slzy a že to řikam prostě jenom tak, bez poezie a nezkoušim se tomu vysmát do xichtu, abych chtěla obejmout a nemusela to logicky zdůvodnit, abych nemusela chtít sex a nemusela si vybírat menší zlo, abych jednou nemusela dostát tomu, co ode mě lidi čekaj nebo nečekaj, abych nebyla "no jo, ženská" a "ne, nechápu tě" a "dost chytrá" a proč, proč, PROČ zrovna u mě to neni v pořádku, proč zrovna já to musim zvládnout, proč zrovna já jsem vždycky ta silná, co všechno nějak přežije, zatimco pomáhá jinejm a ostatní jen mávnou rukou ?

vždyť i já občas
prostě nemůžu
 28.09.2013 15:09
Neskutčný vypsání pocitů, možná mě tenhle příspěvek bolel a je mi tě líto. Nesmíš být jen vrba, do které se lidi vypovídají.. I ty se musíš vypovídat. Jen vědět komu.
 30.08.2013 09:08
> proč zrovna já jsem vždycky ta silná, co všechno nějak přežije, zatimco
> pomáhá jinejm a ostatní jen mávnou rukou ?

Tohle znám.
 29.08.2013 13:41
Tohle je něco, co znám a vůbec netuším, jak z toho ven. Zatím mi to vychází tak, že pořád nějak můžu, i když nemůžu.

Přeju ti aspoň kousek té svobody citů a činů, jaká ti schází.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.