Mezi mozkem a srdcem

Co se asi skrývá
v bludném kruhu
zapomnění,
tam, kde už má víra
vyrovná se nevěření,
za hranatou zdí
-z hedvábí?

Co když se mýlí,
mozek s hladinou porcelánu,
i Einsteinův se mýlil,
proč ne můj?

Co když se mýlí,
srdce pod hladinou křídel,
vždyť jím nemyslíme,
necítíme,
jen žene krev!

To zase jednou
promluvil mozek
-zmýlil se.

Promluvily rty!

...Ale v čem se mýlily?

Ve věčné otázce lásky!