Hoříme touhou

Včera ráno,
chvíli po bouřce to bylo nahnuté
s námi a s nebem.

Rozbitým rekordérem táhla zima,
protože pamatujem.

Když obloze kovem okuté,
po téhle minutě nezůstalo nic,

někdy šeptám, že v lidech něco hoří,

a ta minulá nás svazovala spolu
a oheň v ní nikdy nebyl ohněm,

šel jsem s tebou, pak dolů
a ty jsi dokonalá,
ty jsi tak dokonalááá.